Katetrizační ablace fibrilace síní z pohledu operovaného pacienta.

Pod čerstvým dojmem z průběhu operace, které jsem se právě podrobil, rozhodl jsem se popsat své pocity. Když jsem se na operaci připravoval, tak jsem samozřejmě hledal na internetu zkušenosti pacientů, kteří se tomuto zákroku podrobili. Našel jsem jen jeden popis a zmocnila se mne panika.

Odkaz zde:

http://www.emimino.cz/diskuse/katetrizacni-ablace-srdce-238993/strankovani/3/

Pak jsem našel jen popisy zákroku.

Odkaz zde:

http://int2.lf1.cuni.cz/elektrofyziologicke-vysetreni-a-katetrova-ablace-poruch-srdecniho-rytmu

Proto jsem se rozhodl popsat své čerstvé dojmy, abych uklidnil ty, které tento zákrok čeká. Statistiky úspěšnosti zákroku najdete v odkazu výše.
K zákroku jsem byl objednaný svým kardiologem na II. interní kliniku kardiologie na Karlově náměstí v Praze.
Nebudu popisovat péči, ta byla profesionální, přejdeme rovnou k výkonu.
Na sál jsem došel po svých, kde mne převzal sanitář, svlékl jsem se, oblékl andělíčka a galoše. Po svých jsem byl doveden až na sál, kde mne přebrala sestra (mimochodem velmi hezká brunetka) a já se položil na operační stůl, dostal polštářek pod hlavu a s obavami jsem si začal představovat, jaké to bude ležet na zádech čtyři hodiny.

Sestra mne olepila elektrodami, nějakými zaměřovači a elektrodami defibrilátoru. Chování sestry bylo rychlé, profesionální a byla milá. Když viděla jak se tvářím, uklidňovala mne slovy, že se to dá vydržet a že se mne na konci zeptá, zda moje obavy a strachy byly větší, než skutečnost. Pak přišel lékař operatér a celý tým, všechny jsem neviděl, jen druhou sestru a hlas někoho v druhé místnosti u monitorů. Lékař mi vysvětli průběh a pak pronesl – tak začneme. Nasadil si sluchátka s mikrofonem a pustil se do práce. Vždy mi řekl co bude dělat. Napřed mi dali něco do žíly, proti bolesti při umrtvování třísel. Vlastní umrtvení byl jen jakýsi štípanec do slabin, který byl méně nepříjemný, než když mi slabiny desinfikovali. Pak něco kutil v levé slabině a za necelou minutu v druhé. Pak mu sestra cosi podala a on začal zavádět katetry, byl jsem překvapen rychlostí. Za pár vteřin jsem již viděl na obraze srdce první katetr, za pár minut to do mne nasoukal všechno, cítil jsem, jak to do mne leze, ale nebylo to bolestivé, ani nepříjemné.

Pak začal zřejmě mapovat body na srdci a něco hlásil do mikrofonu. Cítil jsem lehké šimrání, nic nebolelo a já skoro usnul, protože to trvalo věčnost. Když skončil, řekl mi, že začne vypalovat a kdyby to bolelo ať řeknu stop a oni mi dají do žíly něco proti bolesti. Pak začal vypalovat bod po bodu vždy řekl do mikrofonu začátek a stop. Ze začátku to štípalo a bylo to dobrý. Později v některých bodech bolest stoupala až k hranici snesitelnosti, pak najednou přestala a on řekl stop.

Tak pokračoval zase nekonečně dlouhou dobu, ale bylo to celkem v pohodě. Pak oznámil, že končíme, bleskově vytáhl katetry a zašil mi slabiny bez zvláštní bolesti a neuvěřitelnou rychlostí. Pak se mne sestra zeptala, zda se naplnily mé obavy a strach a moje odpověď? Ani zdaleka ne. Celé to trvalo čtyři hodiny. Pak jsem dostal obvazy, pytlíky s pískem do slabin, přetáhli mne na vozík a vezli na pokoj. Tam jsem musel ležet bez hnutí asi šest hodin, začaly mne příšerně bolet záda a tiše jsem trpěl. Přišel lékař a ptal se, zda mne něco nebolí, tak jsem si na záda postěžoval. Zavolal sestru, dostal jsem Novalgin kapačkou a bolest zmizela do pár minut. Po šesti hodinách mi sundali pytlíky s pískem a mohl jsem na bok. Pak už je pohodička, rychlé hojení a rychlé propuštění domů.

Závěr? Nebojte se toho, tento výkon je v pohodě.

Jedna odpověď na “Katetrizační ablace fibrilace síní z pohledu operovaného pacienta.”

  1. Pane Miroslave, váš komentář je velmi výstižný. Radiofrekvenční ablaci ústí plicních žil jsem prodělal koncem listopadu 2017 ve FN USA Brno. Takže jen bodově potvrdím, čí něco přidám.
    – Personál velmi příjemný a profesionální (včetně sympatické sálové sestry:)
    – v 6.45 jsem přišel na odd., následovaly formality a příprava k zákroku (napíchnutí žíly na ruce atd.)
    – v cca 8.00 jsem byl po svých už na sále
    – následně však přišlo to nejhorší z celé té procedůry a to – jícnové echo srdce (pohled ultrazvukem z vnitřní strany na srdce a vyloučení, popř.potvrzení krevní sraženiny v tzv. oušku – záhybu v srdci. V případě nálezu sraženiny by byl zákrok odložen)
    Když jsem spatřil tu černou hadici, podobnou té, co se strká při kolonoskopii do opačného konce těla, trochu jsem se roztřásl. Sestra se mému komentáři pousmála a říkala, že to nic není.
    BYLO!!! Umrtvila mi kořen jazyka jakýmsi sprejem a doktor začal se zasouváním. Prý abych toho hada polknul. Ale to není jen tak. Přirozený instinkt káže cizí těleso z krku vyvrhnout. Takže jsem mrčel, skučel, dávil se, sliny ze mně tekly jak ze vzteklého psa, doktora jsem dokonce kousl do prstu… No, na počtvrté se mu to podařilo do mě nasoukat. Pak jsem si lehl na levý bok. Neustálé dávení a pocit na zvracení. Doktor byl vskutku šikovný. Mé utrpení zkrátil do cca pěti minut. Výsledek – srdce bez sraženiny.
    – Ulehnutí na stůl … ale to už dále nebudu popisovat, protože je to téměř totožné s vaší zkušeností.
    -spousta elektrod na těle, sál jako řídící centrum v Bajkonuru
    -zákrok byl prováděn oběma třísly – po chvilince jsem už pozoroval na monitorech pohybující se „drátky“ v mém srdci. Vše probíhalo bezbolestně. Jen vpich z pravé síně do levé síně jsem pocítil.
    – Samotné tzv. „vypalování“ však bylo dost bolestivé. Již na začátku mě sestra řekla, že ablace bolí, a že když už budu pociťovat nesnesitelnost, mám říct dost, operatér na chvilinku přestane, a ona že mi uleví vstříknutím anestetika do žíly. Odhadují, že to bylo více než pětkrát, jelikož ve finále jsem už byl dost „oblbnutý“ a závěr akce si už moc nepamatuji. Snad jen úplný konec, kdy mě sestra oblepila třísla a stehna širokými náplastěmi (takové zdravotnické Tříemky), na místa vpichů přiložila vaky s pískem a ty ještě znova fixovala. Pak jsem s lehkou pomocí přelezl na postel a na té jsem byl odvezen na JIP.
    – následovalo šest hodin ležení na zádech bez pokrčení nohou.
    – doporučuji i během těchto šesti hodin moc nepít, pakliže nechcete cévku. Já se vleže vyčůrat neumím:)
    – po šesti hodinách jsem byl schopen zajít naWC (bylo na pokoji)
    – celou noc monitoring – žádné komplikace nenastaly, rány nekrvácely, tep pravidelný atd.
    – druhý den před polednem jsem byl sanitkou převezen domů
    – rekonvalescence? týden, max. dva. Nezdvíhat nic těžkého atd.
    – závěrem – velikánská pochvala odbornému a pomocnému personálu tohoto oddělení FN USA BRNO. S amíkama to nemá nic společného:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *